Tato otázka trápí badatele celá tisíciletí. Obsah snům dává naše vlastní minulost, emoce a pozorování. Sny zhušťují zážitky a vzpomínky do jednoho či několika symbolů, které spáči připadají zcela uvěřitelné a srozumitelné. Teprve po procitnutí se snaží tyto symboly a jejich poselství interpretovat. Často si k tomu bere na pomoc knihy o snech, nebo přímo snář.
Kromě "obyčejných" snů existují také sny, které se označují jako věštecké. Podle některých psychologů je vhodným vysvětlením věšteckých snů náhoda. Každé noci se lidem zdají miliardy snů. Ze statistického hlediska je jisté, že některé sny se náhodně budou shodovat s událostmi, které se později těmto lidem přihodí. Nikdy neslyšíme o miliardách snů, které nemají se skutečným životem nic společného, zato vždy slyšíme o jednom snu, kerý se shoduje. Přesto se o některých snech dá říci, že pouhé vysvětlení díky náhodě nám nestačí, například když se někomu zdá o nějakém neštěstí, které se později odehraje stejně jako ve snu. Jsou takové sny hříčkou náhody, nebo mohou být neobvyklým jevem, pro který zatím nemáme vysvětlení? Výzkum ukazuje, že takovéto sny jsou pravděpodobnější, když má v životě člověka nastat nějaké vyjímečné období. Psycholog Carl Jung a kvantový fyzik Wolfgang Pauli spolu o těchto problémech uvažovali a vytvořili teorii synchronicity.
Co je synchronicity ?
Synchronicita se pokouší vystihnout, jakým způsobem se zdánlivě nesouvisející události mohou na úrovni vědomí spojovat dohromady neviditelnými vztahy. Carl Gustav Jung usuzoval, že nějaká taková představa je pro vysvětlení zajímavé souhry okolností nutná. Poprvé o synchronicitě napsal ve svém díle Na paměť Richarda Wilhelma. Zjednodušeně řečeno, podle Junga jsou psýché a hmota různými formami stejné energie.
V současné subatomové fyzice se rozmáhá názor, že všechno, co se děje, se vynořuje z náhodného chaosu, a řád, který v tom následně vidíme, je nějak spojen s vědomím pozorovatele. Zprvu byla tato teorie sporná. Nedávno provedené experimenty měly vysvětlit, proč některé subatomické reakce probíhají právě tak, jak probíhají. Výsledky byly překvapivé: pokud někdo pozoruje výstup experimentu, pak se experiment bude vyvíjet určitým směrem, zatímco bez přítomnosti tohoto určujícího činitele bude výsledek podle počtu pravděpodobnosti.
Existují různé druhy souhry okolností. Asi nejznámějším je zákon série, kdy se stane řada zdánlivě náhodných událostí stejného typu nedlouho po sobě. To podporují staré pověry, podle kterých přicházejí věci po třech. Ještě zajímavější je motivační shoda okolností. Zde existují dobré důvody k doměnce, že to, co se jeví jako shoda náhod, může ve skutečnosti vycházet z řídících sil na úrovni podvědomí.
2024 ©