Polární záře

Polární záře

Magická hra barev na obloze, stále se měnící, pulzující a střídající barvy, hra která bere dech. Polární záře. Jedná se o jev ke kterému nejčastěji dochází v polárních oblastech zhruba v prstencích 23 ºC níže pod severním a jižním magnetickým pólem. Na severní polokouli jí nazýváme Aurora Borealis. Stejný jev odehrávající se na opačné straně zeměkoule, nad jižním magnetickým pólem, je nazýván Aurora Australis. V ojedinělých případech se již stalo, že byla polární záře pozorována zděšenými obyvateli i v oblasti Středozemního moře. Ani výskyt polární záře v našich krajích není tak neobvyklý, jak by si mohl čtenář myslet. (Na obrázku vpravo je vyznačena oblast výskytu severní polární záře) Ovšem magnetické póly se v průběhu věků pohybovaly a stále se pohybují, a tak například staří vikingové tento jev pozorovali spíše poblíž Grónska a velmi zřídka v Norsku, zatímco dnes lze tento jev běžně pozorovat v oblasti severní Skandinávie. Vědci zjistili, že k této hře světel na níž má podíl Slunce dochází nejčastěji zhruba ve výšce 80 až 130 km nad zemským povrchem. Slunce produkuje tzv. sluneční vítr, plazmu tvořenou nabitými částicemi, protony a volnými elektrony. Zemské magnetické pole částice tohoto větru o rychlosti až 1000 km/s vtáhne do horních vrstev atmosféry, kde tyto částice narážejí na molekuly vzduchu a přitom dochází k uvolňování energie ve formě světla. Vzniká tak úžasná hra světel která je neustále v pohybu. Při tomto jevu dochází k uvolnění až 100.000 MW elektrické energie, což může způsobit rušení rádia, televize a elektrických sítí. Polární záře je nejčastěji zabarvená zeleno-žlutě, nebo do červena, což je způsobeno kyslíkem obsaženým v atmosféře, nebo také do modra až fialova, na což má vliv v atmosféře přítomný dusík. Jiný plyn, jiná barva. K tomuto jevu ovšem nedochází vždy, ale pouze za specifických podmínek, během zimních období a za jasných nocí. Největší pravděpodobnost tohoto jevu nastává v obdobích září – říjen a únor březen, kdy jsou zaznamenány celé tři pětiny celoročních pozorování. Během léta a vánočních svátků dochází k mírnému útlumu aktivity, což je způsobeno nepříznivou orientací zemského magnetického pole vůči Slunci. Na polární záři mají také vliv skvrny na Slunci. Množství částic slunečního větru se mění během jedenáctiletého cyklu, v souvislosti s výskytem skvrn na povrchu Slunce. K jevu pak nejvíce dochází v momentě kdy dochází k náhlé změně počtu slunečních skvrn, ať již k úbytku nebo ke zvýšení počtu. Okamžitě po jejich minimu a maximu se vyskytuje v průměru méně pozorování. Nyní je cyklus v takové fázi, kdy dochází k růstu výskytu slunečních skvrn a tím také k hojnosti výskytu polární záře.